Focení by mělo být v pohodě. Bez stresu, bez nucených póz a bez pocitu, že musíte být někým jiným. Ať už jde o portrétní focení, rodinné focení nebo svatební focení, můj přístup je pořád stejný – vytvořit atmosféru, ve které se budete cítit přirozeně. Protože právě tehdy vznikají fotky, které dávají smysl i po letech.
Často slýchám větu: „Já se nefotím rád/a“ nebo „Nejsem fotogenický/á.“ Pravda je ale jednoduchá – fotogenický není ten, kdo umí pózovat, ale ten, kdo se cítí v klidu. Během focení si povídáme, občas se zasmějeme, občas jen tak jsme. Nesnažím se lidi lámat do póz, které jim nejsou vlastní. Spíš je jemně vedu a nechávám věci plynout.
U svatebního focení se mi často stává jedna zajímavá věc. Lidé kolem se mě ptají, jak dlouho se znám s nevěstou a ženichem, protože to působí, jako bychom byli kamarádi už roky. A bývají dost překvapení, když zjistí, že jsme se viděli jednou na předsvatební schůzce a podruhé až v den svatby. Právě to je pro mě důkaz, že pohodová, přátelská atmosféra s trochou humoru funguje nejlíp.
Klienti u mě nezažijí focení „na povel“. Nemusíte vědět, co dělat, kam dát ruce ani kdy se usmát. Od toho jsem tam já. Ať už fotím svatbu, portrét nebo rodinu, snažím se být spíš nenápadným parťákem než režisérem. Když se lidé cítí uvolněně, přestanou řešit fotoaparát – a v tu chvíli vznikají ty nejlepší snímky.
Fotografie pro mě není jen hezký obrázek. Je to vzpomínka na konkrétní chvíli, emoci, atmosféru. Proto nehledám dokonalost, ale opravdovost. Raději zachytím smích, pohled nebo tiché gesto než technicky perfektní, ale prázdnou fotku. Právě díky tomu se ke mně lidé vracejí – protože vědí, že focení nebude stres, ale příjemně strávený čas.
Pokud hledáte fotografa, který fotí přirozeně, v klidu a s lidským přístupem, možná si budeme rozumět. Žádné křeče, žádný tlak. Jen pohodové focení, přátelská atmosféra a fotky, které mají smysl.